Odpady jsou komplexní problém k řešení. Potravinové obaly tvoří 30% komunálního odpadu – to je velká část. Zavedení zálohového systému a změna toku toho nejcennějšího materiálu, který vyhazujeme do žlutých popelnic je komplikovanější, než se na první pohled může zdát. Sama jsem na začátku byla velmi opatrná nadšeně přijímat nový systém, když třídíme docela obstojně. Zároveň
V rámci zero waste životního stylu neplýtváme a snižujeme produkci vlastního odpadu. Plýtvání jídlem je až hřích. Jak je to s plýtváním u nás v Čechách? Jak plýtvání zabránit, předejít a efektivně potraviny zpracovat? Mám pro vás pár tipů, jak na to. Nejprve bych chtěla vypíchnout ekonomickou stránku věci. Plýtvání nejen potravinami je vyhazování peněz
Jednoho krásného dne mi napsala Alžběta, jestli bych se jako zakladatelka bezobalového obchodu nechtěla účastnit debaty o takovýchto nově vznikajících obchodech a vlastní cestě za zero waste. Samozřejmě jsem souhlasila, mohla jsem osobně vyprávět o svém obchodě na veřejnosti a hlavně mimo vlastní okruh známých. Debata byla součástí Vegan Žižkov festu, který se konal v
Topíme se v odpadcích. Na ulici, v parku nebo v záplavě vajglů na zastávce MHD, všude kolem sebe zakopáváme o bordel. Přeplněné popelnice kypí odpadky, které vítr rozfouká všude po okolí a slušnost a vychování se poděly kdo ví kam, a dnešním zlozvykem se stalo vyhazovat cokoliv jen tak na zem. Vždyť to za nás
Na skládku se nehodí, rozkládáním vznikají skládkové plyny, které unikají do ovzduší a obsahují velké množství metanu, skleníkového plynu. Že bychom z něj získali alespoň nějakou energii spalováním, je bohužel také špatný nápad. Je vlhký a špatně hoří, takže se na jeho spálení musí vynaložit naopak ještě více energie. S výjimkou dřeva ze zahradního odpadu.
