Uklízíme, kde se dá

Topíme se v odpadcích. Na ulici, v parku nebo v záplavě vajglů na zastávce MHD, všude kolem sebe zakopáváme o bordel. Přeplněné popelnice kypí odpadky, které vítr rozfouká všude po okolí a slušnost a vychování se poděly kdo ví kam, a dnešním zlozvykem se stalo vyhazovat cokoliv jen tak na zem. Vždyť to za nás někdo uklidí, nebo ne? Každý by si měl po sobě uklidit sám a kdo to nezvládne, měl by dostat za uši. Občas se neudržím a když vidím někoho hodit vajgl na zem vedle koše, řeknu mu, že tady, 2 metry vedle, je odpadkový koš, tak ať to hodí příště tam. Setkala jsem se v reakci jak se studem, tak s ignorací. Ale v tomhle boji se nesmí povolit.

Nám se procházky po odpadcích nelíbí, a tak občas přidáme ruku k dílu a ohneme vlastní hřbet, abychom si to prostředí, ve kterém žijeme trochu zpříjemnili.

Velké akce pořádané Trash Hero jsou skvělé, taková osvěta o sbírání odpadu byla potřeba a dneska už propojují celý svět. Přiznám se, že jsem se s nimi zatím do úklidu nepustila, ale v novém roce to určitě napravím.

K jedné větší akci jsem se letos připojila – „Ukliďme Česko s Piráty“.
Byla to povedená akce. Měla jsem velkou radost, když jsem viděla, kolik lidí se sešlo. Úplný průřez populací. To mi dává naději, že je tu ještě šance na změnu, že nejde jen o zaryté ekologické nadšence. Zajímá to všechny zodpovědné lidi. Uvědomujeme si cenu, jakou platíme za pohodlný plastový život.
Palec nahoru všem, kdo se zúčastnili a také hnutí Brontosaurus organizující úklid, kterého jsem se účastnila já.

 

 

Ale uklízíme i na vlastní pěst. Při houbaření je to taková klasika.


Ráda chodím na houby, procházka lesem je totiž skvělá meditace. Dokud nezakopnete o lahev nebo plechovku.
A tak jsem s sebou začala nosit košík na houby a batoh s igelitkou na odpadky, kterou pak vytřídím do barevných kontejnerů. Se skládkou si sice neporadím, ale myslím, že i tak lesu alespoň trochu pomůžu.
Zkus to taky! Dobrý pocit zaručen.

 

 

Nebo naše oblíbená vyhlídka Emy Destinové.

Na místo činu jsme se vrátili již podruhé, je vidět, že se tam líbí nejenom nám, ale i spoustě dalších spoluobčanů. Bohužel to víme podle stop, které po sobě nechávají. Jo jo, jsou to jak jinak než odpadky.
„A to děláte dobrovolně nebo vás někdo platí?“
„…takových by vás mělo být víc…“
Tak to byly reakce, které jsme při úklidu vyhlídky slyšeli. Byla zábava odpovídat, že pracujeme zadarmo. Když jsme pak ale narazili na kilometr bužírky, úsměvy nám zmrzly, ale když už něco děláme, tak pořádně a poprali jsme se i s tout
o výzvou. Na tento úklid jsme se vydali v lednu. Bylo trochu chladněji, ale musím říct, že to bylo nejvhodnější období. Vegetace spí, odhalí všechna zákoutí a my se tak dostali snadno i do křoví.